Svěcení žen

„Nesmírný je zástup žen, jež radostnou zvěst nesou.“
Žalm 68,12

První patriarcha dr. Karel Farský byl otevřen myšlence služby žen v církvi.
„Je starodávný obyčej, že svěcení se udílí jen mužům. Žena nebyla v době Kristově dosti vzdělána, aby mohla být připuštěna k vedení duchovní správy. Ale je patrno z toho, jak Ježíš se choval k ženám, že nevylučoval je z díla na své vinici. Naopak.“

O postavení a službě žen v prvotní církvi svědčí Nový zákon i tradice. V 16. kapitole listu Římanům jsou uváděny diakonka Foibé (v. 1-2) a misionářky Priska (v. 3) a Tryfaina, Tryfóza a Persida, „které horlivě pracovaly v díle Páně“ (v. 12). V tradici je dosvědčeno jáhenské svěcení žen v prvních staletích na západě a na východě až do 12. století. „Proti kněžskému svěcení ženy neexistují žádné vážné teologické důvody“ (Hans Küng).

Podle teologického pochopení kněžství v naší církvi je jediný a pravý kněz sám Ježíš Kristus, který přinesl oběť jednou provždy. Celá obec věřících jako jeho tělo se podílí na této jeho kněžské službě v tomto světě. V Ježíši Kristu není rozdíl mezi mužem a ženou, jak to vyjadřuje svátost křtu (Ga 3,26) a z ní vycházející všeobecné kněžství věřících (1 Pt 2,9; Zj 1,5-6).

Podobně i svátost kněžského svěcení je ve svobodě naší víry umožněna ženám, aby podle svého povolání (vokace) a darů (charisma) konaly věrně službu Kristu a lidem. Náš současný Řád duchovenské služby z roku 2005 výslovně uvádí, že kněžské služby církev přenáší na připravené, způsobilé a osvědčené bratry a sestry (Preambule, s. 5).

První vysvěcenou ženou, která 30. října 1947 přijala v naší církvi kněžské svěcení, byla sestra Mgr. Naděžda Brázdilová, která naší církvi sloužila v Ústí nad Labem, v Úpici a v Trutnově. Světil ji biskup-patriarcha dr. František Kovář se spolusvětiteli JUDr. Ladislavem Šimšíkem a dr. Otto Rutrlem, prof. Husovy bohoslovecké fakulty. V olomoucké diecézi vykonává od roku 1999 biskupskou službu sestra Mgr. Jana Šilerová.

„Jako muži a ženy tvoříme jedno společenství modlitby. Podílíme se na službě Božího slova rozvíjením prorockého a zvěstovatelského daru, neboť Duch je sesílán na muže i ženy. Účastníme se společenství svátostného stolu a rozdělujeme z něho dary, neboť tím Hostitelem v čele a centru není žádný z nás mužů či žen, ale Ježíš Kristus a my jsme jen jeho služebníci a služebnice. Dík buď Bohu za tuto nezaslouženou výsadu.“

(ThDr. Tomáš Butta, ThD., patriarcha CČSH)

Powerd by Joomla! Running on IT CCSH PD.